Poslední dobou patří mezi u nás nejvíce diskutované záležitosti budoucnost České republiky ve vztahu k Evropské unii. Není se co divit. Blíží se čas, kdy se Česká republika bude muset rozhodnout, jakou cestou se vydá. Jedná se v první řadě o poskytnutí půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu za účelem stabilizace eura. Tato půjčka by měla být přibližně 10% devizových rezerv ČR, tedy 89 miliard korun*. Částka nicméně není vyčíslena s definitivní platností. S touto půjčkou je spojen podpis nové evropské smlouvy o finanční stabilitě eurozóny. V druhé řadě je to pak diskuse na téma (ne)přijetí eura. V obou případech by Česká republika šla ruku v ruce s hlavním evropským proudem. Odmítavým postojem by se mu naopak vzdálila. Pokusme se zamyslet nad tím, jaké dopady by pro Českou republiku oba případy mohly mít.
Vlajky ČR a EUAktron
Co se týče faktických údajů, je třeba brát v potaz, že pro Českou republiku je členství v EU po finanční stránce výhodnou záležitostí. Od vstupu Česka do Evropské unie již uplynula nějaká doba a bilancování finančních příjmů a výdajů říká, že do konce roku 2010 Česká republika skončila v tomto srovnání 144,8 miliard korun v plusu. Rozhodně to není tak, že by se Česko dostalo půjčkou EU do většího zadlužení. Částka by šla z devizových rezerv, neměla by tedy vliv na státní rozpočet. Naopak v případě, že bychom půjčku EU neposkytli, by se to do státního rozpočtu promítlo dříve nebo později určitě.
Je třeba si uvědomit, že Česká republika je na Evropské unii ekonomicky značně závislá. Většina našeho obchodu probíhá se státy uvnitř EU a logickou reakcí v případě, že by Česko půjčku neposkytlo, by byl odsun z hlavního proudu, do kterého nyní patříme i bez toho, že bychom byli součástí eurozóny a určitá izolace uvnitř EU. V neposlední řadě by došlo k tomu, že by se v EU rozhodovalo o nás, ale bez nás. Odmítnutí půjčky by bylo cestou na chvost EU. Česká ekonomika je zkrátka závislá na prosperitě celé EU, a proto je pro nás zásadní, aby celá unie dál fungovala a podařilo se stabilizovat euro. Naše půjčka by se nám vrátila ve stálé jistotě nemalých příjmů z Evropské unie. V opačném případě by to mělo nedozírné následky i pro nás.
Právě teď opravdu není vhodná doba na nějaké vzpírání se byrokratické Evropské unii a boji o něco, co bych já osobně nazval státní "pseudosuverenitou". Na jak dlouho bychom byli suverénním státem, když bychom se díky odloučení nebo snad úplnému vystoupení z EU dostali do finančních problémů a prosili pak o pomoc? Kdo by nám pak pomohl? EU, které jsme odmítli pomoc my? Ztratili bychom nejen opravdovou státní suverenitu, ale i důstojnost a to ať už bychom prosili o pomoc země EU a nebo Rusko. V případě odloučení od EU touto cestou nebo úplným vystoupením se dá předpokládat, že bychom opravdu byli nuceni přistoupit na spolupráci za úplně jiných podmínek se zeměmi na východ od nás, což znamená právě především s Ruskem. Je naivní a pošetilé si myslet, že bychom mohli stát na nějakém nezávislém pomezí mezi těmito možnostmi. Jít do takového postavení by znamenalo jít do obrovského rizika.
V tomto případě je za celou věcí snaha vládní ODS o to, aby se o půjčce rozhodlo v referendu, pravděpodobně spojeném i s přijetím eura jen jasným způsobem, jak se zbavit politické odpovědnosti za následky konkrétního rozhodnutí a navíc téměř určitě půjčku zamítnout. Faktem je, že přistoupit k euru v této situaci by pro Českou republiku nebylo příliš vhodné. Nejprve je třeba euro stabilizovat. ČR se k jeho přijetí zavázala, ovšem bez pevného termínu, což je momentálně dobře. Co se referenda týče, považuji jej za špatný nápad i z několika dalších důvodů. Demokracie v České republice je mladá a občané ještě nejsou schopni vzít do rukou její přímou formu. V neposlední řadě proti referendu mluví nízká informovanost lidí, jejich nezájem a impulzivní jednání. Dokážu si celkem dobře představit českého občana, jak jde hlasovat "proti" kvůli tomu, že ho naštval zákaz veřejných zabijaček na vesnicích kvůli riziku špatných hygienických podmínek. Je třeba si uvědomit, že tudy cesta nevede. Referendum o přijetí Lisabonské smlouvy také neproběhlo a my bychom referendem v této závažné otázce pouze snížili svůj evropský kredit a spolehlivost.
O ideálu sjednocené Evropy snil již český král Jiří z Poděbrad. Cesta k současné Evropské unii byla velmi dlouhým, přirozeným vývojem a EU lze považovat za jakýsi mezistupeň eurofederalistické myšlenky. Samozřejmě by bylo naivní si myslet, že by mohla vzniknout obdoba Spojených států amerických - Spojené státy evropské a to už jen z důvodů jazykových, kulturních a historických. Ovšem stále existuje cesta k tomu, že by za určitých podmínek mohlo vzniknout "Evropské společenství", jakási pomyslná "Evropská federace", zaručující trvalý mír a silnou Evropu. Teď si asi řeknete, že to zní jako utopie, ale jako utopie zněl kdysi nejspíš i vznik EU. Možná se právě teď nacházíme v jakési přechodové fázi a bylo by škoda tento stovky let trvající vývoj jen tak zahodit a vrátit se zase na začátek. Evropská unie je křehké a v mnoha ohledech ještě nevyspělé dítě, které je třeba hýčkat a chránit. EU opravdu není dokonalá, ale je nejlepší zárukou a ČR by se měla snažit být její aktivní součástí. Pokud Evropa tuto krizi zvládne, dostane se opět o krok blíž k vysněnému cíli.
*Pozn.: Aktuální diskutovaná výše půjčky je 38 miliard Kč. (24.1. 2012)
